Jednotlivé fáze psaní

Každý píše jinak. Někdo si sedne a svědomitě nad svou prací sedí tak dlouho, jak je potřeba. Někdo prokrastinuje do posledních dní a pak celou práci napíše za dva dny. Já jsem něco mezi:

1. Jsem v hajzlu, nezvládnu to. Nemám dost času a talentu, vědomostí, ani síly.

2. Opiju se, zvracím. Ne nutně v tomhle pořadí.

3. Zjistím, že že jsem fakt dobrá, a že jsem přece minule zvládla za kratší dobu mnohem větší práci.

4. Opiju se na oslavu, že mám dost času a talentu.

5. Zvracím, promrhala jsem tři dny oslavou a následnou kocovinou.

6. Začínám s pracovní osnovou a krátkou synopsí.

7. Rozvrhuju si dny, kdy co přesně napíšu a je mi fajn. Mám to pod kontrolou.

8. Hned druhý den o dvě hodiny zaspím. Nevadí, doženu to večer a v noci.

9. Večer si dám dvě deci na kuráž. Když dopiju flašku, jdu spát. Ne, nejdřív se dodívám na Sex ve městě, a PAK jdu spát.

10. Ráno se probouzím se zvláštním pocitem, že jsem na něco zapomněla a nemůžu si vzpomenout, co to bylo.

11. Celý den jsem v pohodě, ve vaně si čtu knihu, pak jdu na oběd a večer s kamarádkou na jedno.

12. V noci najdu zmatené poznámky a dojde mi to. Snažím se to dát dohromady.

13. Ráno postuju na insta stories jak tvrdě makám, a taky že jo. Mám 14 dní skluz a nepiju.

14. Práce mě hrozně baví a naplňuje, mám ze sebe dobrý pocit, ale taky špatné svědomí, že jsem promrhala tolik času. Synovi pouštím víc pohádek, než by bylo vhodné, jen abych mohla psát. I z toho mám špatné svědomí.

15. Dva dny před uzávěrkou se hrozně opiju, na oslavu, že už to mám skoro hotové. Když vystřízlivím, zjistím, že nemám ani půlku.

16. Hotovou práci odesílám v noci v termínu uzávěrky a modlím se.

17. Dva dny se nic neděje. Modlím se a nepiju.

18. Přijde korektura. Dva dny neotvírám mail a mám strach.

19. Chce to jen drobné úpravy, jinak jsem skvělá, ohromná a fenomenálně talentovaná! To se sice v mailu nepíše, ale já umím číst mezi řádky.

20. Dokončím poslední úpravy a jdu psát seznam, co si za vydělané peníze koupím = knihy.