Petra Dvořáková: Sítě

Velký čtvrtek, velká očekávání a… zklamání.

Na Velký knižní čtvrtek, což je pro nás knihomoly jeden z největších svátků, vychází tituly, které jsou dlouho očekávány, měla by u nich být záruka dobrého příběhu a brilantního jazyka. Měla by, jenže ne vždy tomu tak je.

Petra Dvořáková, oceněná autorka (Magnesia Litera za knihu Proměněné sny; Zlatá stuha za knihu Julie mezi slovy), napsala Sítě, knihu se třemi příběhy o (ne) sebevědomí. A slovo sebevědomí se v knize objevuje tolikrát, že by ani nemuselo být v podtitulku. Říká se, že kniha by měla zaujmout první větou, prvním odstavcem, maximálně první stránkou. Možná to způsobilo právě to velké očekávání, které jsem měla, ale první příběh si mě nezískal ani na straně deset, třicet…

První příběh se točí okolo vztahu nesebevědomé Kristýny a jejího přítele Jáchyma. Od začátku jsou postavy černobílé. Ona je ta hodná, on ten zlý byť ještě nevíme proč. Autorka pak zabředává do dlouhých popisů, jaké ty postavy jsou a jak je popisují ostatní (například Kristýnin terapeut), ale nenechává je samotné jednat, aby se jejich povaha ukázala a alespoň trochu polarizovala. Postavy tak postrádají plastičnost a je těžké se do nich vžít, soucítit s nimi nebo je nenávidět.

Autorka si také pomáhá vytvořením jakési poroty v Kristýnině hlavě, což je soubor hlasů, které Kristýně radí a zastávají opačné názory. Jsou to zkrátka myšlenky, které nám všem běží hlavu, když se musíme o něčem rozhodovat nebo o něčem přemýšlíme. Ale zde je to opět spíše pomůcka než ozvláštnění textu.

Stejný model (žena bez sebevědomí a zlý manžel) pak vidíme i u druhého příběhu. Ten se liší formálně, je z větší části psán v dopisech (emailech), což je pro mě jen zástěrka pro další popisování příběhu místo jednání a chování postav.

Největším problémem textu je popisování situací, místo jejich odehrání, prožití. Prokousáváme se příběhem a čekáme, kdy se něco stane. A když už to přijde, v životě žen nastane radikální změna, my jako čtenáři žádnou katarzi neprožijeme.

Třetí příběh je trochu jiný než předchozí dva. Opět jde o ženu s nízkým sebevědomím, ale tentokrát známe jeho původ. Jiné je také to, že jediným stínem, který se vznáší nad hlavní postavou je skutečně ono nesebevědomí, není soužena žádným mužem. Sledujeme zde popis proměny dívky, později ženy. Jde si za svým cílem, postupem času už bezohledně. Závěr udělá z příběhu moralitku – budeš se špatně chovat, něco špatného se ti stane. Postava je navíc vykreslena tak, že nám jí ani není líto.

Jazyk autorky není nijak originální. A ve chvíli, kdy užije zajímavý výraz (opouzdřit), pohřbí veškerou invenci tím, že jej v odstavci ještě několikrát zopakuje.

Formálně jsou texty zajímavé tím, že v každém je použit zcizovací prostředek, který dotváří příběh. Postup terapie, obrácení jedince k víře a naposled výňatky z odborných medicínských článků.

Věřím tomu, že někdo se v příbězích může zhlédnout a prožívat s postavami jejich příběhy. Mě ale text, vystavění příběhů a bohužel ani postavy, nedokázaly do děje vtáhnout.

Za výtisk děkuji knihkupectví Martinus. Knihu si můžete koupit zde: http://www.martinus.cz/?uItem=224674
:)