Miloslava Erika Veselá: Strůjce snů

Neposuzuj knihu podle obálky, natož podle anotace.

Pokaždé, když jdete spát, strůjce uchopí vřeteno a začne z vláken neskutečna spřádat sny. Dřímejte klidně a ničeho se nebojte. Je velmi nepravděpodobné, že by měl zrovna s vámi nějaký plán. To byste museli být jako Lištička; někdo tak křehký, že to všechno vydrží…

Strůjce snů není brakovou fantasy, jak by se podle výše napsané části anotace (nebo obálky) mohlo zdát. Strůjce snů je debutovým románem Miloslavy Eriky Veselé, který sice obsahuje fantaskní prvky, ale vše se odehrává v současnosti, v našem světě. V našem světě, kde sníme.

Sny, jejich pravidla, to, jak se vytváří a kde vznikají, lidi zajímá od pradávna. Jen někteří z nás tomu ale dokáží dát takto čtivou formu, jako se to povedlo M. E. Veselé. Příběhem psaným v ich-formě provází Dingo, student psychologie. Postava, která může kdykoli sáhnout do svých vědomostí z oblasti psychologie, je pro knihu, kde sny dotváří realitu a jsou důležitou součástí příběhu, klíčová. Může totiž kdykoli kteroukoli situaci zhodnotit právě prostřednictvím psychologie – tedy především může analyzovat sny, které jsou v příběhu, ale hlavně v životě postav důležitější, než se na první pohled zdá.

A když k tomu Dingo navíc přizve svá alter ega, která Dinga zahrnují radami, především těmi nevyžádanými, máme celkem komplexní představu o tom, co se v příběhu i uvnitř každé postavy odehrává. Zároveň ale máme prostor pro čtenářskou interpretaci, protože ani psychologické analýzy nejsou vždy stoprocentní. Zvlášť, když prochází skrze lidský článek, který je, jak víme, často chybující.

Nemyslím, že ona alter ega jsou v knize proto, že by autorka nedokázala napsat plastické postavy bez těchto berliček. Jsou spíše závanem svěžího vzduchu, který by měl vát v každém dobrém (nejen) debutu.

Vedlejší postavy do příběhu vstupují a zase z něj odcházejí, a to nenásilně, ale zkrátka tak, jak se to děje v životě. Chvíli jsou lidi kolem nás hlavní postavy, hýbající s naším životem a myšlenkami, za chvíli se z nich stane jen kompars. Tyto postavy Dinga formují, leccos o něm vypovídají.

Snové části románu jsou sny zapsané do počítače. Nevíme čí. Dingovy? Druhé hlavní postavy – Lištičky? Někoho, kdo se v románu objevuje jen prostřednictvím těchto zápisků? Nebo jsou autorky a objevují se zde jako zcizovací prostředek, aby nás zmátla? Odpověď najdeme až na samém závěru knihy. Možná.

M. E. Veselá vybudovala příběh, který potřebuje ne pasivního, ale aktivního čtenáře. Burcuje nás k přemýšlení o postavách, jejich příběhu, ale také o našich vlastních snech. Román je neotřelý, originální a psaný s lehkostí a radostí.

Miloslava Erika Veselá: Strůjce snů, Pan Nakladatel, Ostrava 2016